Přeskočit na obsah

Příběhy ze tmy

Sedm nocí ve tmě: co se s tebou obvykle děje den po dni

23. 10. 2026 · 5 min čtení · Tomáš a Lenča

Sad u chatek v Lomci, kde probíhá týden ve tmě

„Sedm dní? To mě přece ubije.“ Tuhle větu slyším do telefonu pořád, a vždycky se při ní trochu usměju. Protože vím, co bývá na druhém konci. Asi osm lidí z deseti, kteří k nám přijedou na tři noci, nám při odjezdu řekne, že to bylo málo. A asi osm z deseti si rovnou vybírá týden. Tohle číslo není marketing, to je prostě to, co za ta léta vidíme. Týdenní pobyt ve tmě není maraton. Má svůj rytmus a své fáze, a když je znáš, přestanou tě strašit.

S Lenčou se tomu věnujeme od roku 2013 a já sám jsem si týden ve tmě prožil na vlastní kůži. Napíšu ti, jak vypadá typický týden. Jen pozor: typický neznamená povinný. Každý týden je jiný, u někoho se fáze přeskočí, u jiného přijdou v jiném pořadí. Tohle není jízdní řád, spíš mapa krajiny, kterou budeš procházet.

Sobota večer: příjezd a první noc

Na týden se k nám přijíždí v sobotu navečer. Projdeme spolu chatku, ukážeme ti, kde je co, osaháš si poličku, sprchu i konvici. Pak se rozloučíme, zavřeš dveře a zhasneš sám. První noc bývá hlučná, ne zvenku, ale uvnitř. Hlava se rozjede a dlouho nemůže najít brzdu. Podrobně jsem o tom psal v článku o první noci ve tmě, tak jen krátce: je to normální a přejde to.

Neděle a pondělí: spíš, spíš a zase spíš

První dny na pobytu ve tmě lidé hlavně spí. Někdo dvanáct hodin v kuse, jiný na etapy, jako kočka na sluníčku. Tělo zjistí, že po něm nikdo nic nechce, a začne si brát, co mu celé měsíce nikdo nedal. Říkají nám pak: „Konečně jsem se vyspal.“ A často se tomu sami diví, protože přijeli s tím, že budou meditovat, přemýšlet a řešit život. Místo toho prospali neděli.

Nevadí to. Spánek tady není ztracený čas, je to první dveře. Kdo se nevyspí, ten se k ničemu dalšímu stejně nedostane, protože mu hlava padá na polštář i uprostřed nejhlubší myšlenky.

Úterý: hlava se vrací a dělá rámus

Kolem třetího dne bývá zlom. Spánkový hlad je zasycený a mysl se probudí odpočinutá a plná energie. Což zní hezky, jenže ona tu energii nemá kam dát. Tak se vrací ke všemu nedořešenému. Staré křivdy, rozhovory, které jsi měl vést jinak, plány, obavy. U někoho přijde nuda tak silná, že by snědl i návod na pračku, kdyby ho měl po ruce. A ozve se taky starý známý hlas: „Proč jsem sem vůbec jezdil? Vždyť je to zbytečné.“

Tyhle snahy mysli můžeš klidně vesele ignorovat. Jsou to vlny, a vlny se přelévají a zase odcházejí. Někdy přijdou i silné emoce, pláč, smutek, vztek, někdy smích bez důvodu. S tím počítej, je to součást cesty, ne porucha. A kdyby to bylo moc, víš, kde nás najdeš, bydlíme padesát metrů od tebe.

Hana a den, kdy začala zpívat ukolébavky

Přijela k nám praktikující, říkejme jí Hana. Učitelka, máma tří dětí, člověk, který celý život dělá něco pro ostatní. Na týden ve tmě se chystala dva roky a pořád to odkládala, protože „teď to nejde“. Pak to šlo.

Neděli a pondělí prospala. V úterý se prý probudila a měla vztek. Na všechno, na nikoho konkrétního, na sebe. „Brečela jsem a nevěděla proč,“ vyprávěla nám pak. „A pak jsem si uvědomila, že jsem nebrečela asi pět let. Že na to prostě nebyl čas.“ Ve středu byla nuda. Ve čtvrtek se jí prý z ničeho nic vrátily ukolébavky, které zpívala dětem, když byly malé. Ležela v chatce Klidu a zpívala si je sama sobě. „Poprvé v životě jsem uspávala sebe,“ řekla nám a měla u toho slzy v očích, tentokrát jiné.

Středa a čtvrtek: nuda, obrazy a čas, který se rozpouští

Když mysl dorámusí, přijde zvláštní období. Nuda, ve které už nic nehoří. Jako bys seděl na nádraží a vlak nejel, ale tobě to najednou nevadilo. U spousty lidí v téhle době přicházejí obrazy, barvy, živé sny, nápady, vzpomínky z dětství, na které nemysleli desítky let. Někdo začne zpívat, někdo tančit, někdo jen leží a poslouchá vlastní dech.

A čas se rozplyne. Přestaneš vědět, jestli je ráno, nebo večer, a jediné, co ti dává nějaký řád, je jídlo, které ti nosíme do předsíně. Lidé nám pak říkají, že ve tmě nežijí po dnech, ale po spaních. Je to tak zvláštní téma, že jsem mu věnoval samostatný článek o čase ve tmě.

Jen pozor, tohle období nemusí být jen klidné. Vlny se vracejí. Ve středu ti může být krásně a ve čtvrtek ráno, nebo co to bude za čas, se probudíš s pocitem, že je všechno špatně a že bys nejradši odjel. Nebereme to jako krok zpátky. Spíš jako další vrstvu, která se chce podívat na světlo, přestože tu žádné není. Většinou odplyne stejně rychle, jak přišla.

Pátek: ticho, které už nikam nespěchá

Šestý den bývá u mnoha lidí nejklidnější. Hlava už nemá potřebu nic dokazovat, tělo je vyspané, a ve tmě je najednou příjemně. Ne vzrušující, ne dramatické, prostě dobré. Tady často slyšíme otázku, která mě za ta léta pořád těší, protože ji pokládají titíž lidé, kteří v úterý chtěli domů: „To už je konec?“

Poctivě musím říct, že ne každému takhle sedne. Asi každý desátý odjede dřív. Někdo zjistí, že mu stačí tři noci, někoho zavolá život venku. Můžeš a nemusíš, to je svoboda. Kdo odjede v úterý, nic neprohrál, jen si vybral jinak.

Sobota ráno: zpátky do světla

Poslední ráno přichází návrat. Světlo je ostré, barvy křičí, jídlo voní jako nikdy, ptáci v sadu jsou hlasitější než dálnice. Na to je dobré se připravit a nepospíchat, o tom víc v článku o návratu ze tmy.

Co si z týdne ve tmě odnést do hlavy dopředu

  • Nečekej, že každý den bude lepší než předchozí. Týden se vlní, a když to víš, horší den tě nevyděsí.
  • Spánek není promarněný čas. Kdo se vyspí, má pak sílu na všechno ostatní.
  • Nuda není chyba programu. Bývá to místo, kde se začne dít to zajímavé.
  • Emoce nech téct. Kdo je nedrží, ten je obvykle i rychleji pustí.

Týden se stravou tě u nás vyjde na 14 000 Kč, konečná cena, nic se k ní nepřipočítává. Jestli si nejsi jistý, jestli zvolit týden, nebo kratší pobyt, klidně zavolej na +420 608 08 33 33. Rádi ti poradíme a nikam tě nebudeme tlačit.

Těšíme se na tebe – Tomáš a Lenča

P.S. Hana nám po pár měsících napsala, že doma zavedla „tmavou neděli“: telefony vypnuté až do oběda. Děti prý protestovaly jen první dvě neděle. Třetí už spaly do deseti 🙂

Chceš vědět, kdy je volno?

Zhruba 1× týdně ti pošleme zkušenosti praktikujících – co si ze tmy odnesli – a k tomu volné termíny, akce a novinky z centra. Odhlásit se můžeš kdykoli jedním kliknutím – odkaz je v patičce každého e-mailu.

Kliknutím na „Posílejte mi to“ souhlasíš, že ti tyhle e-maily budeme posílat. Jak s adresou zacházíme, najdeš v zásadách ochrany osobních údajů. Přihlášení potvrdíš v e-mailu.